Zejména  musíme být tzv. kulturně senzitivní a empatičtí. Musíme rovněž

zvládnout adaptovat se a cítit se přitom psychicky dobře a relativně v bezpečí.

Interkulturní senzitivita je oblíbený termín, nicméně ji lze jednak obtížně

operacionalizovat a jednak obtížně měřit. Pomůckou pro zjištění mezikul–

turní senzitivity je např. Dotazník mezikulturní senzitivity („The Inventory

of Cross–cultural Sensitivity“, ICCS), který vytvořil Cushner (cit. podle 

Harris, Moran, 1991). Vyjadřuje naši míru adaptability a vnímavost vůči

cizí kultuře a vychází zejména z našeho osobnostního vybavení. Určité

osobnostní rysy jsou pro kulturní senzitivitu důležitým předpokladem

(např. orientace na lidi, vnímavost, otevřenost). Např. lidé, kteří jsou osob–

nostně rigidní, mají velký problém při zvládání cizího prostředí.

Rovněž empatii lze řadit mezi afektivní kompetence. Empatií obecně ro–

zumíme schopnost vcítit se do potřeb druhého. Při zvládání např. pobytu

v cizím kulturním prostředí nám empatie umožňuje lépe pochopit cizí men–

talitu a její specifika a vcítit se do nich a lépe interpretovat cizí vzorce cho–

vání. Musíme se rovněž naučit vnímat a správně interpretovat, jak probíhají

interpersonální vztahy v dané kultuře či jak lidé vyjadřují emoce. Důležité

je např. uvědomit si interpersonální blízkost a vzdálenost, která je pro da–

nou kulturu specifická. 

Adaptabilita je pak také klíčová, zejména ve zpracování a přijmutí no–

vých kulturních vzorců chování. Adaptabilitu chápeme v širším slova smys–

lu než jen jako pouhou schopnost přizpůsobení se novým podmínkám. Chá–

peme ji obecně jako umění zachovat si duševní pohodu, pocit bezpečí

a zdraví i při výrazné změně životních podmínek.

Behaviorální kompetence